Praxi mají úspěšně za sebou. Našly tým, ve kterém by chtěly jednou pracovat.

Nejlépe tím, že jim ukážete skutečnou praxi, takovou, kde nejsou jen pozorovateli, ale platnou součástí týmu. Přesně tuto zkušenost si z Nemocnice Kadaň odnášejí studentky třetího ročníku Střední zdravotnické školy v Chomutově Pavlína a Adéla.

Přestože ani jedna nepochází z Kadaně, místo praxe si vybraly cíleně. Adélu přivedla dobrá pověst nemocnice, Pavlína chtěla poznat jiné prostředí než to, které znala z předchozích praxí. Obě se shodují, že rozhodně nelitují. Po zkušenostech z větších nemocnic je překvapila především atmosféra a způsob, jakým zde zdravotníci se studenty pracují. Místo pasivního přihlížení dostaly příležitost být u výkonů, ptát se a aktivně se zapojovat do péče o pacienty. „Úplně všechno je tady jiné. Předčilo to moje očekávání,“ říká Pavlína a dodává: „Mám ráda adrenalin. Nakopává mě, když se něco děje, ať už v terénu nebo tady. Samozřejmě mi jde o pomoc lidem, ale ten tlak a nutnost rychle jednat mě posouvají dál a nutí mě zlepšovat se.“

Právě možnost učit se přímo od zkušených sester a lékařů považují studentky za jednu z největších předností kadaňské nemocnice. Oceňují, že zdravotníci mají čas vysvětlovat, předávat zkušenosti a vést je k samostatnosti. Během praxe si vyzkoušely činnosti, ke kterým by se jinde dostávaly jen obtížně, a zároveň získaly pocit, že jejich přítomnost má smysl.

Studentky se shodují, že významnou oporou pro ně byla vrchní sestra chirurgického oddělení Mgr. et Mgr. Alena Radošová. Zároveň ale oceňují přístup celého týmu oddělení, který je od prvního dne přijal mezi sebe a aktivně je zapojuje do práce.

Rozhovor s oběma studentkami zároveň vyvrací určité mylné stereotypy o dnešní generaci mladých lidí. Nejsou nerozhodné ani přecitlivělé. Naopak. Přemýšlejí o své budoucnosti, mají jasné profesní cíle a vědí, proč si zdravotnictví vybraly.

Pavlínu k pomoci druhým přivedl její otec, profesionální hasič a její největší životní vzor. Od dětství se pohybuje v prostředí integrovaného záchranného systému a zvažuje také možnost uplatnit se jako vojenský medik, kde by mohla spojit zdravotnictví s dynamickou prací v terénu.

Adélu zase na zdravotnictví přitahuje možnost skutečně ovlivňovat lidské osudy. Zkušenosti získané nejen na praxi v nemocnici, ale také během brigády v domově pro seniory ji utvrdily v tom, že právě péče o druhé je cestou, kterou chce pokračovat i po maturitě. „Chci měnit budoucnost a pomáhat lidem. Právě proto je mi nejbližší zdravotnictví. Je to možnost něčeho dosáhnout, aniž bych musela být viděná nebo slyšená – všechno se odehrává spíš v pozadí, za zdmi. Vyhovuje mi, že můžu ovlivňovat lidské životy a dělat dobré skutky bez publika.“ Někdy stačí jídlo, pití nebo jen lidský přístup. Třeba si s nimi zazpívat nebo zatancovat,“ říká Adéla.

Za jeden z největších úspěchů lze považovat i to, že studentky už dnes zvažují spojit svou profesní budoucnost právě s Kadaní. Je to potvrzení, že individuální přístup, podpora ze strany zkušených kolegů a důraz na kvalitní vedení studentů dokážou mladé zdravotníky přesvědčit, aby se po maturitě vraceli právě sem.