Rozhovor s osobností

5. květen je každoročně věnován Světovému dni hygieny rukou. V naší nemocnici víme, že to není jen formalita, ale základní nástroj v boji proti šíření infekcí. U této příležitosti jsem si povídala s Karolinou Eisovou, která v Nemocnici Kadaň působí na pozici epidemiologické sestry. Kdyby se rozhovor s ní omezil pouze na tuto její funkci, byla by to škoda. Karolina u nás zastává ještě neméně důležitou roli anesteziologické sestry a v neposlední řadě je velmi zajímavou osobností, jejíž energie by strčila do kapsy i Jadernou elektrárnu Temelín.

Věřím, že Vám čtení zpříjemní posváteční návrat do práce.
 

1. Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou?

Vzpomínám si, že jako malá holka ve školce jsem moc chtěla pracovat v jesličkách a vodit děti na provázku. Ale rozhodnutí pro studium zdravotnické školy přišlo až v osmičce, a bylo dost pragmatické. Dalo se dojíždět a bylo tam málo matematiky.
 

2. Kde jste studovala?

Mám vystudovaný obor všeobecná sestra na Střední zdravotnické škole v Chomutově.
 

3. Vzpomínáte si na Vaše začátky po ukončení studií?

Dost přesně. Po škole jsem s velkým sebevědomím a vědomím, že mám přece maturitu, nastoupila do nemocnice v Ostrově na chirurgický JIP. Prozření bylo drsné a rychlé. Na samostatnou práci Vás škola nepřipraví. Vybaví Vás znalostmi, ale jejich využití v praxi je potřeba se naučit. Měla jsem trpělivé kolegyně a báječného primáře MUDr. Reného Kurku a z jejich odkazu čerpám dodnes. Poté jsem pracovala na pozici sestry v charitním domově, v domácí péči, na lůžkové rehabilitaci, v lázeňských domech. Byla jsem typografkou/korektorkou, lázeňskou, plavčicí, vrchní sestrou v Lázních Lužec, vedoucí housekeepingu, recepční, chůvou, servírkou, barmankou, cukrářkou, asistentkou advokáta a většinou ve více profesí současně a někde jsem v tom ještě stihla mateřskou „dovolenou“.
 

4. Jak dlouho pracujete jako epidemiologická sestra a co Vás k tomu přivedlo?

Třetím rokem. Nikdy předtím jsem žádnou práci nedělala více než 5 let. Možná, že časem nějak stagnuji a potřebuji se pohnout dál. V kadaňské nemocnici jsem byla už šest let a měla pocit, že se dále nerozvíjím. Potřebovala jsem změnu a zároveň nechtěla opustit své kolegyně a kolegy. Hledala jsem způsob, jak to řešit, a tehdy jsem si za významného přispění mé tehdejší vrchní sestry Jitky Marešové a s požehnáním hlavní sestry Moniky Grof vybrala kurz epidemiologické sestry. Bylo to v době čerstvě po koronavirové pandemii a význam hygieny, epidemiologie a prevence získal ještě více na důležitosti.
 

5. Můžete nám říct, co všechno Vaše práce obnáší?

Prozatím se věnuji práci epidemiologické sestry pouze částečně a obsáhnu jen malý díl převážně preventivních činností. Provádím periodické i mimořádné stěry z prostředí, školení v oblastech hygieny, vyšetřuji neobvyklé epidemiologické situace, navrhuji epidemiologická opatření a školím budoucí sanitáře v oblasti mikrobiologie, epidemiologie a hygieny.
 

6. Nejste „jen“ epidemiologická sestra. V naší nemocnici máte i další, neméně potřebnou roli anesteziologické sestry. Jak zvládáte obě funkce skloubit?

Někdy krkolomně. Ale díky svým úžasným kolegyním a kolegům, kteří mi odpustí, když musím nutně odbočit od anestezie k epidemiologii, to jde lépe. A také díky všem vrchním, staničním i řadovým sestrám, které se přizpůsobují mým časovým možnostem, protože plánovanou epidemiologickou činnost provádím mimo pracovní dobu na anestezii. A pak také díky vedení nemocnice, které mi ponechává v rámci mých kompetencí volné ruce, a též mi umožňuje účast na konferencích, kde získávám souhrnné informace o aktuálních nebo plánovaných změnách v legislativě České republiky i Evropské unie. Sledovat je sama už by opravdu nebylo v mých silách.
 

7. Setkala jste se někdy se situací, kdy špatná hygiena rukou vedla ke konkrétním problémům?

Mockrát, ale naštěstí ne v nemocnici. Avšak přenést nákazu rukama je velmi snadné. Ať už jde o zanesení infekce do ran, nebo třeba o fekálně orální přenos. A přitom stačí umýt si ruce.
 

8. Jak kolegy v nemocnici motivujete, aby na hygienu rukou nezapomínali?

Člověk to v sobě buď má, nebo nemá. Ve spolupráci s vedoucími provozů jsme všude zajistili dostatečný počet dávkovačů dezinfekce, jsou prakticky na každém kroku. Dostupné, pohodlné používání dezinfekce a ochranných prostředků je podle mého základním předpokladem pro to, aby se hygiena rukou prováděla podle standardů. Ale největší motivací je profesní svědomí každého zdravotníka.
 

9. Změnilo se v posledních letech něco v přístupu k hygieně rukou?

Ohromným školitelem v celé oblasti hygieny, prevence a ochrany zdraví byla epidemie koronaviru. I malé děti ve školkách se naučily správně si umývat ruce a měly povědomí o dezinfekci. Zkušenosti z tohoto období se přenesly i do současné doby a nejenom ve zdravotnických provozech je na hygienu rukou více pomýšleno, a i nevěřící uvěřili.
 

10. Co v nemocnici děláme, aby personál na hygienu nezapomínal?

Na počátku dubna proběhlo školení hygieny rukou. Toto školení je pro všechny zdravotnické profese jednou ročně povinné, ale nemusí to být jen přednášková nuda. Podařilo se mi zajistit od zástupce firmy Schülke Vladimíra Čepelky UV lampu, ve které je možné ověřit dosah dezinfekčního roztoku. Bylo to pro mnohé zaměstnance překvapivé, poučné a celé třídenní školení proběhlo v neuvěřitelně přátelské atmosféře, z toho mám největší radost. Ještě nemám zpracované přesné výstupy, ale absolvovalo ho určitě přes dvě třetiny nelékařských zdravotníků, nezanedbatelný počet lékařů a velké množství nezdravotníků, přestože pro ně školení nebylo povinné.
 

11. Máte nějakou veselou nebo zajímavou historku z praxe?

Hygiena rukou asi nepatří k nejzábavnějším činnostem, takže veselé historky nepřináší. Zajímavé a neuvěřitelné mi ale stále připadá, jak na mou práci v této oblasti reagují kolegyně a kolegové v nemocnici. Epidemiologové a hygienici mají obvykle dojem, že jsou blechy v kožichu. Nechtění a otravní. Ale já nemohu říct, že bych se někdy setkala s nepříjemným jednáním ze strany zaměstnanců auditovaných provozů a naopak vnímám, že vědí, že se na mě v případě potřeby mohou obrátit a já se s nimi pokusím najít ideální, proveditelné a legislativně přijatelné řešení jejich problému. Má práce v oblasti hygieny a interního auditu není v žádném případě represivní, ale poradní a nápomocná.
 

12. Co byste vzkázala kolegům i veřejnosti ke Dni hygieny rukou?

V tomto případě méně není více. Správná hygiena rukou je tím nejsnazším a zároveň nejúčinnějším způsobem, jak ochránit sebe, své pacienty a potažmo i své blízké.
 

13. Jste velmi aktivní, neustále se vzděláváte. Co Vás v nejbližší době čeká „na poli“ zdravotnictví, ale i doma?

Právě jsem absolvovala certifikovaný kurz Ministerstva zdravotnictví České republiky prostřednictvím Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) v Brně nazvaný Interní auditor v zařízeních poskytujících zdravotní služby a čekám na další certifikát s kulatým razítkem.

Mým profesním přáním do dalších let je věnovat se naplno hygieně a managementu kvality a z této pozice připravit naši nemocnici k akreditaci, která garantuje pacientům bezpečnost a kvalitu péče. Je to běh na dlouhou trať, spousta práce na několik let, ale do důchodu daleko, tak bych to měla stihnout.

V osobním životě žádná velká přání nemám. Mám báječnou dceru, partnera a psa, skvělé rodiče a sourozence, pár dobrých přátel a dokud nám všem vydrží zdraví, budu spokojená. A fakt se těším k moři. 
 

Děkuji Vám za rozhovor!
 

Rozhovor vedla:

MgA. Karolína Odlasová, Ph.D.
– Marketingová specialistka