Rozhovor s osobností

Tato neuvěřitelně energická a akční žena nedokáže vůbec odpočívat. Seznámila jsem se s ní, když jsem potřebovala fotografii na propagaci sanitářských kurzů, které pořádáme. Souhlasila okamžitě, a tak mě strhla svým pozitivním a přátelským přístupem, že jsme spolu rovnou na místě udělaly tento rozhovor, kde se dozvíte mnohé o práci sanitářů, ale i o této neuvěřitelné dámě samotné.

Přeji Vám příjemné čtení.
 

Proč jste se stala sanitářkou?

Předtím jsem pracovala jako pečovatelka v domově pro seniory a později v domácí péči. Po pěti letech jsem potřebovala změnu, tak jsem zavolala do Nemocnice Kadaň paní Monice Grof. Za pět dní jsem seděla na kurzu a byla tu zaměstnaná. Tak rychlé to bylo. Teď už pracuji celý jeden rok jako sanitářka.
 

Jak vypadá Váš běžný den?

Obvykle přijdu ráno do práce a vykoupu pacienty na oddělení. Pak je doprovázím na vyšetření, odvážím je na operační sály a po výkonech je zase doprovodím zpět na jejich oddělení nebo na JIP. Většinou jsem celý den k dispozici na telefonu a kdo mě zrovna potřebuje, tak si mě zavolá a já tam ihned doběhnu.
 

Je vidět, že Vás práce moc baví. Co jste dělala předtím, než jste přišla k nám do nemocnice?

Toho bylo opravdu hodně. Jsem vyučená kuchařka a servírka, takže jsem třeba vařila a roznášela jídla v různých provozech. Také jsem pracovala jako obsluha váhy nebo, jak už jsem zmínila, jako pečovatelka. Jsem hodně multifunkční člověk a nevydržím někde sedět na místě nebo dělat pořád dokola to samé.
 

Co máte na práci sanitářky nejraději?

Líbí se mi, že nejsem pouze na jednom oddělení a běhám po celé nemocnici. Ráno přijdu do práce a vlastně nevím, kde a co budu dělat. Je to takové každodenní překvapení, protože jsem každý den jinde, na jiném patře a s různými lidmi. Znám tak vlastně úplně celý „barák“. Ta pestrost a různorodost mě, jako velmi akční osobě, strašně vyhovuje.
 

Stereotypní práce by tedy rozhodně nebyla pro Vás.

To určitě ne. Tady přijdu do styku s různými diagnózami. Od gynekologických pacientek, přes dekubity až po ortopedii a JIP a poznávám věci, které bych jinde neměla možnost vidět.
 

Je vůbec něco, co by Vás jako sanitářku nebavilo?

Upřímně bych se nemohla starat o nemocné děti, protože jsem docela přecitlivělý člověk. U jednoho čtyřletého chlapečka, který si zlomil ruku, jsem se i rozbrečela, jak mě to dojalo. On byl tak strašně statečný, neplakal a já jsem se vedle něho hroutila. Proto musím být hlavně u dospělých pacientů. S dětmi by mi to tak dobře nešlo. Jinak mě baví úplně všechno. Našla jsem se v tom.
 

Jak po tak náročné práci odpočíváte?

Relaxuji zase jenom prací. Jsem tak vychována. Neumím se zastavit, takže můj odpočinek spočívá v tom, že jdu z lesa tahat dřevo. To miluji. A také chodím trénovat, protože moc ráda závodně tančím.
 

Děkuji Vám za rozhovor.

Rozhovor vedla MgA. Karolína Odlasová, Ph.D.