Za rehabilitací až do Kadaně: „Je to kus cesty, ale stálo to za to.“

Pan Ivan k nám přijel až ze Ždánic u Kouřimi. Původně sice plánoval pobyt v jiném rehabilitačním zařízení, nakonec ale nastoupil k nám a cesty, kterou do Kadaně vážil, dnes rozhodně nelituje.

Do Kadaně přijel kvůli potížím s levým ramenem a s bolestmi zad. Nejvíce si tu cenil přístupu lékařů, fyzioterapeutů i ostatních zaměstnanců oddělení. „Jsem tady nesmírně spokojený. Ta péče je úžasná doslova odshora až dolů. Od lékařů a fyzioterapeutů až po paní uklízečky. Všichni jsou tu neuvěřitelně milí a lidští. Svou práci dělají dobře a je opravdu vidět, že jim na pacientech záleží,“ pochvaloval si.

Dny pana Ivana měly během léčby svůj pravidelný rytmus. Vedle naplánovaných cvičení a procedur se snažil zůstat aktivní i ve volném čase.

„Ráno vstávám brzy, sám si zacvičím a dám si snídani. Po snídani to jde ráz naráz. Sotva skončí ranní vizita, už mě volají na procedury. Celé dopoledne je tady hodně aktivní, člověk jde ze cvičení do cvičení a program mám opravdu skvěle zorganizovaný,“ popisuje svůj denní režim.

Právě kombinace odborně vedeného cvičení, jednotlivých procedur a vlastního přičinění je pro úplné uzdravení zásadní. Proto se snažíme pacienty do léčebného procesu co nejvíce zapojovat, vysvětlovat jim význam jednotlivých kroků a průběžně je podporovat v tom, aby v rehabilitaci aktivně pokračovali.

Součástí pobytu u nás je samozřejmě také stravování, které pan Ivan dokáže posoudit možná o něco zasvěceněji než běžný pacient. Sám totiž v minulosti pracoval jako kuchař a má zkušenost s přípravou jídel pro stovky lidí. „V minulosti jsem sám vařil pro 350 lidí, takže dokáži jídlo dobře posoudit a musím říct, že tady v nemocnici vaří naprosto perfektně. Všechno mi tu chutná a na talíři po mně nikdy nic nezbyde.“

Pobyt na oddělení následné rehabilitace však nespočívá pouze v samotných procedurách. Ve volném čase pan Ivan využíval možnost vycházek a postupně poznával Kadaň a její okolí.

„Kadaň je opravdu nádherné město. Byl jsem se podívat do františkánského kláštera, chystám se prozkoumat klášter alžbětinek nebo kostel svatého Jana Nepomuckého. Chodím všude pěšky a moc si to užívám,“ říkal a možnost vyrazit ven a strávit část dne aktivním odpočinkem vnímal jako příjemnou součást pobytu.

Přestože cesta ze středních Čech do Kadaně nebyla zrovna krátká, své tehdejší rozhodnutí hodnotil jednoznačně: „Byl to sem sice kus cesty, ale stálo to za to.“

Zkušenost našeho bývalého pacienta ukazuje každodenní podobu rehabilitační péče z pohledu samotných pacientů. Jejich povídání přibližuje nejen průběh léčby, ale také to, jak celkový pobyt, přístup personálu a prostředí oddělení oni sami vnímají.

Za sdílení a touhu zveřejnit svůj osobní prožitek panu Ivanovi velmi děkujeme.